| |
| |
|
Rozhovor s šéftrenérem dětí a mládeže...
|
Do nového roku vykročili Sršni s novou posilou mezi svými trenéry.
Novou pozici šéftrenéra dětí a mládeže se rozhodl zastávat dlouholetý hráč klubu Jiří Koláček, který se s námi podělil o pár postřehů ze svého dosavadního účinkování při výchově rožnovských nadějí…
Ahoj Ahoj Jirko, na přelomu roku vedení klubu přijalo tvou nabídku, ve které jsi projevil zájem stát se šéftrenérem tří rožnovských družstev a to v kategorii elévů, mladších žáků a také starších žáků. Co Tě k této iniciativě přivedlo?
Zdarec, vedlo mě k tomu hned několik věcí. Práce s mládeží mě baví a stav našich žákovských kategorií se mi zdál být poněkud v tristním stavu, vzhledem k postavení rožnovského klubu. Žákům jsem se chtěl věnovat již dříve, avšak v minulosti jsem bydlel a pracoval v Ostravě. Po přestěhování zpět na Valašsko jsem přišel s touto nabídkou pro klub.
Máš za sebou zhruba dva měsíce práce, takže na nějaké hodnocení je ještě brzy, ale přesto, jaké jsou tvé první dojmy a jak tě třeba přijali naši nejmladší hráči? Přece jen není žádným tajemstvím, že jako pedagog budeš dbát nejen na florbalovou výchovu ale v prvé řadě také na morálku dětí…
Jak říkáš, po tak krátké době se těžko hodnotí výsledky práce, takže můžu jen odhadovat. Dle mého názoru, výsledky našich žáků odpovídají jejich florbalové úrovni a práce s nimi. Já se budu snažit o zlepšení. Na dojmy z nového trenéra se musíš zeptat kluků a holek a ne mě :-). Já se snažím do tréninků vnést nějaký řád, disciplínu, systematičnost atd. Snažím se to dělat spíše formou tzv. staršího kamaráda. To však neznamená, že si nezařvu :-)
Za poslední půlrok jsme v Rožnově a okolí zaznamenali zvýšený zájem o florbal, což se také projevilo na počtu zaregistrovaných dětí pod křídla našeho klubu a navíc počty stále rostou. Bohužel nás začínají čím dál více trápit jak tréninkové prostory, tak počet tréninkových jednotek. Máš nějakou představu, jak by se dala tato situace vyřešit co nejdříve, abychom předešli nejhoršímu možnému scénáři, že mladí zájemci ztratí chuť trénovat v přeplněných tělocvičnách?
Tady je velký kámen úrazu. Je to přesně tak jak říkáš. Kluků a holek přibývá a prostory, ve kterých se trénuje, jsou častokrát nevyhovující. Tato situace se dá řešit velmi jednoduše a to tak, že se objednání hal nebude řešit někdy před začátkem sezóny, ale naopak už několik měsíců předem. V rozjeté sezóně už je prakticky nemožné sehnat rozumný termín haly.
Jak by podle tebe mělo vypadat ideální tréninkové zázemí pro mládež, které by mohlo být pro náš klub dosažitelné?
Chtěl bych, aby každá z mých kategorií měla trénink 2x týdně a alespoň jednou z toho ve větší hale, než je na 5. květnu nebo na gymplu. Pevně věřím, že v následující sezóně tomu tak bude.
Družstva jsi v polovině sezóny přebral po paní trenérce Šafferové a po trenérovi starších žáků Janouškovi, bude nějak nadále pokračovat tvá spolupráce s těmito trenéry a s tvým asistentem z mladších žáků Michalem Chrásteckým?
Veškeré záležitosti kolem elévků a žáků jsem si vzal na starosti já sám osobně. Janča i Michal mi častokrát na trénincích vypomáhají, za což jim patří velké díky. S Vildou také občas spolupracujeme.
Jak je to s rodičovskou podporou ať už při domácích zápasech nebo při výjezdech? Myslíš si, že se rodiče dostatečně zajímají o dění v družstvu, či klubu do kterého přihlásili svého syna či dceru?
Myslím si, že je to jako všude jinde. Někteří se zajímají více a jsou ochotni ve svém volném čase vypomoci, někteří méně.
Celá řada mládežnických trenérů se setkává s tím, že rodiče často těmto trenérům diktují, co je pro jejich dítě to nejlepší, případně kde by mělo hrát, nebo například z jiné strany hřiště okřikují své dítě. Setkal ses s tím již ve své praxi, a jak případně tyto věci řešíš?
Ano setkal, bohužel i tohle k trénování mládeže někdy patří. Co se týká diktování, v tomhle si do své práce moc hovořit nenechám. Mám svůj koncept podle, kterého jedu a čas ukáže, jestli je dobrý či naopak. Samozřejmě si rád vyslechnu i názory rodičů, ale diktovat si nic nenechám :-). Co se týká okřikování dětí svými rodiči, tak s tímto jevem se setkávám jen ojediněle. A myslím si o tom, že je to zcela zbytečné. Rodiče by měli dítě raději podpořit a fandit mu, což většina z nich děla a to je fajn.
V poslední době se mezi kluby řeší dost ošemetný problém, co se organizace mládežnických soutěží týče. Jmenovitě elévové a mladší žáci mají často dost špatné rozpisy, které i s cestováním zaberou celý den. Jak se Tobě zamlouvá tento systém a setkal ses někdy s tím, že rodiče právě kvůli celodennímu výjezdu nechtěli pustit dítě na florbal?
Je pravda, že turnaje těchto kategorií zabírají více času, ale dá se to zvládnout. S pouštěním dětí na turnaje jsem problémy zatím neměl.
Jak jsi zatím spokojený s předváděnou hrou družstev, které trénuješ?
Zatím je brzy na hodnocení.
Kdy v této sezóně ti udělala rožnovská mládež tu největší radost a naopak kdy si prožil největší zklamání? Teď trochu narážím i na nepříjemnost, ke které došlo u budovy rožnovského Gymnázia…
Rožnovská mládež mi dělá radost, vždy když se tímto sportem baví a vidím určitá zlepšení. Za největší zklamání považuju současné tréninkové prostory a počet tréninkových jednotek, kterých je žalostně málo. Co se týká záležitosti kolem budovy, tato věc je již vyřešena a nikterak ji pitvat nebudu. Myslím, že kluci pochopili, že udělali blbost.
Sám jsi byl před třinácti lety u založení klubu a vůbec u prvního utkání Rožnova v soutěži. Napadlo Tě vůbec někdy v minulosti, že by ses mohl stát šéftrenérem?
V tu dobu jsem měl 18 let a měl úplně jiné myšlenky:-)
Stále jsi aktivním hráčem, máš za sebou také jedno přespolní angažmá v Hlučíně, jak zpětně hodnotíš tvé působení u tohoto týmu?
Tak jako většina hráčů. Poznal jsem nové prostředí, jiný styl a pojetí hry atd. A taky jsem poznal, že v rožnovském klubu je mnoho skvělých lidí, a že ne všude tomu tak je.
Momentálně jsi hráčem rožnovského “B“, jak jsi spokojen s atmosférou v týmu a jeho výkony?
Atmosféra v B týmu, mi přijde někdy zbytečně křečovitá a svázaná, ale celkově vzato dobrá. Trochu mě mrzí, že už se nemůžu věnovat hráčské činnosti, tak jak bych chtěl, ale v mém věku jsou už i jiné priority :-)
Jak vůbec hodnotíš cestu, kterou Sršni od založení klubu urazili a kam až myslíš, že můžou doletět?
Před 13 lety při založení mě ani nenapadlo, že by z party 11 kluků, mohlo vzniknout to, co tu máme teď. Jsem rád, že jsem mohl byt u toho a rád přispěju svou troškou k dalšímu rozvoji.
Díky Ti za rozhovor a mimo jiné přeji moře vychovaných talentů!
Děkuji, budu se snažit. Měj se.
| | |
|
